neděle 11. června 2017

Cítíš se ztracená? / 5 věcí, které ti pomohou cítit se lépe


Každá z nás se cítí občas nanic. I já. Většinou mají tyhle pocity konkrétní příčinu. Stačí ji určit a "odstranit" a je nám lépe. Ale pak jsou tu životní etapy, kdy je nám nanic dlouhodobě a nevíme proč. Všechno je špatně, nic nefunguje, nevíte kdo jste, proč tu jste. Marně hledáte příčiny vašich nepříjemných pocitů, které nejste ani schopny definovat.  Jste úzkostlivé a ráno se možná probouzíte s nervózním bušením srdce bez zjevné příčiny. Babráte se v minulosti, přítomnost vám nedělá radost a z budoucnosti jste jen nervózní. Pochybujete o tom, zda jste se v životě vydala správným směrem, ať už v pracovní či osobní rovině. Jste prostě ztracená a to se stává. Každá z nás se občas "ztratí" a jen vy sama máte možnost najít cestu ven a cítit se lépe. Nikdo jiný to za vás neudělá. Bohužel. Je to tak obsáhlý všeobjímající nepříjemný pocit, že se těžko někomu popisuje, natož aby na něj existovalo konrétní řešení nebo rada. Kéž by ano. Dala jsem pro vás dohromady pár tipů, které mně osobně pomáhají ve "ztraceném" období a snad pomohou i vám.  

Něco dělejte. I když se vám vážně, ale vážně nechce.

Sedíte ráno na posteli prakticky paralizovaná a koukáte do zdi nebo z okna a přebíráte si v hlavě svoje aktuální pocity, kterým uplně nerozumíte. Nakonec vstanete, ale nic se vám nechce. Nedokážete dokončit žádnou práci, povinnosti, nebo hůř, ani je začít řešit. Ale právě začít je to nejtěžší, pak se to hned zlomí, věřte mi. Jen začněte. Po dokončení práce budete mít hned lepší pocit a hlavně se u toho nebudete ve své hlavě jako vždy zabývat "nesmyslama" a to se počítá. Je jedno, jestli ta práce je vypletí zahrady, napsání článku, žehlení, učení, nebo uvaření večeře. V tomhle "ztraceném" období zlepší náladu každá činnost, kdy jen nesedíte a nebabráte se ve svých pocitech. Fakt, že jste dnes "zase nic neudělala" vám k lepšímu pocitu ze života a sebe sama vážně nepomůže, viďte?  Takže se na to babrání v sobě vyprdněte a konejte. Zlomte to. Alespoň na chvíli. Uvidíte, že se budete cítit hned o něco lépe.

Ukliďte si pokoj / pracovnu / byt ...

Čistá hlava začíná "čistým" prostředím.  Může se zdát, že to s vašimi marnými pocity v posledních dnech či měsících nesouvisí. Opak je však pravdou. Jakýkoliv nepořádek ve vašem okolí vám jen ubírá energii i náladu. Možná to nevnímáte přímo, ale podprahově ano. Jak si můžete udělat pořádek v hlavě a ve svém životě, když ho nemáte ani fyzicky kolem sebe. Ukliďte si. Překvapí vás, jak se najednou budete moci volně nadechnout. A to nemluvím o tom novém přívalu energie, který vás čeká! Hned se vám bude v čisté kuchyni lépe vařit, v uspořádáné pracovně krásně tvořit a útulně naklizeném obýváku lépe relaxovat. Je to dle mého názoru velmi nenáročný krok k tomu, abyste se cítila lépe, tak proč ho neuděláte. Já měla už čtvrt roku nepořádek v pracovně. Ubíjelo mě to. Byla jsem "ztracená" i ve vlastní pracovně. Nevěděla jsem, kde co mám a nebyla jsem tak schopna dodělat žádnou práci. Připadala jsem si hrozně. Že nejsem dostatečně produktivní a efektivní ve své práci. I jen představa do pracovny vkročit a dávat si dohromady produky na focení, byla moje noční můra. Kousla jsem se a vše si uklidila a uspořádala. Ten vnitřní pocit uspokojení je k nepopsání. Teď, když je moje pracovna krásná a konečně uspořádaná, je radost jít do ní tvořit a neobtěžují mě otravné negativní myšlenky pramenící z nepořádku. Banální problém s rychlým řešením, že ? Takže, koukejte si uklidit. Je to osvobozující pocit. Uvidíte, jak se vám zlepší nálada o 100% a bude to mít i další pozitivní dopady. To vám zaručuji.



Udělejte jednou za den něco, co vám nahání strach.

Občas je vystoupení z komfortní zóny jediná cesta, jak najít sama sebe, protože ve své aktuální zóně se zjevně necitíte štastná a jste ztracená. A co je za komfortní zónou vám většinou nahání strach. Nebo vám schází odvaha, sebedůvěra či vůle. Možná je to ale úplně jinak a drží vás zpátky tak prostá a nepříjemná vlastnost, jako je lenost. Protože vše je tak nějak naprd a vy nechcete nic. Jen se snažíte přežít tohle období a doufáte, že brzo samo skončí.  Výsledkem je jediné - stojíte na místě ve své komfortní, i když aktuálně za prd stojící, bublině. Musíte to překonat! Zkoušejte nové věci, z kterých máte strach. Začněte konečně řešit situace, z kterých máte strach. Posune vás to blíž k tomu, abyste se dozvěděla něco nového o sobě. Vyřešila věci, které vás v hlavě zatěžovaly. Minimálně budete na sebe hrdá, že jste udělala něco, čeho jste se doposud bála. Je jedno co to bude. Zda návštěva posilovny, kam jste nikdy nevkročila, protože máte strach, že tam budete vypadat jako hlupák, co si neumí sednout za  "stroj". Omluvení se za křivdu, kterou jste někomu před lety způsobila. Jít si vyhádat k mobilnímu operátorovi lepší podmínky. Přijmout práci, na kterou jste si nevěřila. Vycestovat sama na pár dní do cizí země. Udělejte něco, za co na sebe bude hrdá. Něco, z čeho jste měla strach. Protože když se překonáte, tak vás to posune na cestě k sobě samé. Že se budete cítit zase o něco lépe a svět nebude tak šedé místo, už ani nemusím zmiňovat.

Nerejpejte se ve věcech, které už nezměníte. 

Snadno se řekne, těžko dělá. Já vím. Ale tohle je věc, kterou si musíte zakázat. Vše, co se v minulosti stalo, se stalo z nějakého důvodu. Nevracejte se k tomu. Lekce už proběhla, ať byla pozitivní či negativní. Čas nevrátíte a nemá cenu se trýznit dál i v přítomnosti. To jen vede k celkové paralýze "bytí" a neustálému vyslovování "kdyby". Kdyby, chyby, jak se říká. A neznám trefnější slova. Stalo se, co se stát mělo. Slovo "kdyby" si prostě zakažte. Pokud něco z toho, co jste v minulosti udělala změnit lze, tak to udělejte. Ale nikdy tím nesmíte ublížit sobě, nebo nikomu jinému nebo zásadně měnit sled událostí, které už proběhly a dotýkají se dalších osob. Nikdy, ale vážně nikdy neotvírejte v tomhle složitém období staré rány. To vám nepomůže. Naopak. Jen sama sebe budete týrat. Nechte si to třeba až na jindy, až budete v lepší "kondici", a to pouze pokud jste přesvedčena o tom, že to je poslední indicie k nalezení sebe sama.  Co ale můžete začít měnit už zítra jsou věci, které se v minulosti nikdy ani nestaly, protože jste se bála vystoupit z komfortní zóny. Většina z nich bude nejspíš souviset s vlastním seberozvojem, jako: vzdělávání či cestování. Často vám v takových případech v důsledku nebránil nikdo jiný, než vy sama. Děsivé co? Takže šup, na co čekáte, tohle změnit přece můžete. V opačném případě se v tom už nerejpejte - dejte si za každé takové "kdyby" o událostech v minulosti vnitřní facku a přestaňte se tím trápit. Musíte tomu zatnout tipec, protože čím déle se v tom budete cyklit, tím těžší bude dostat se ze sítě minulosti ven. 



Hledejte odpovědi v knihách.

V tomhle nepříjemném období máte pocit, že vám nikdo nerozumí. A je to částečně pravda a není se ani čemu divit. Často svoje pocity totiž nedokážete ani popsat, jak jsem už zmínila v úvodu. Někdo, kdo si navíc tímhle obdobím třeba nikdy neprošel, vám pak těžko může pomoci. Dočkáte se většinou racionálních rad, které vás, jako člověka nacházajícího se v aktuálně velmi hloubavém období, úplně neuspokojí. Naštěstí jsou tu ještě knihy. Ty pro mě jsou a vždy byly můj nejlepší přítel v mizerných etapách života. Já osobně se vracím po několikáté ke knize Alchymista od Paulo Coelho. Je to příběh o pastevci ovcí, který se rozhodl naplnit svůj Osobní příběh. Ten, který máme plně ve svých rukou a většinou jej z různých důvodů naplnit nedokážeme. Čtenář, i sebezoufalejší, v této knize podle mne najde vždy odpověď na svoje otázky. Čtu tuto knihu už po 4. a zase mi přijde naprosto jiná a opět tam nacházím odpovědi na některé moje existenční dilemata. Věřte mi, že ve svízelném období života je kniha skvělý společník a rádce. Někdy vám prostřednictvím příběhů odhalí překvapivě jasné řešení, někdy pouze naznačí cestu. I to je až dost. Pokud ovšem nečtete rády nebo vůbec a měla bych vám přesto doporučit jedinou knihu, která vám může změnit náhled na váš životní příběh, který si přávě utváříte a pohled na sebe sama - je to Alchymista. 


Nejsem žádný psycholog, kouč ani terapeaut. Vycházím jen z vlastních zkušeností. Přesto doufám, že vám, které procházíte obdobnou fází života, dnešní článek alespoň trošku pomohl. Dejte mně i ostatním dolů do komentářů vědět, jak bojujete s tímhle obdobím vy.  Myslím, že každá rada je v téhle situaci drahá a můžeme si vzájemně pomoct.

Nikol, xoxo

10 komentářů:

  1. Nikol, jednoduše úžasný článek! Velmi Ti za něj děkuji... Věřím, že vše se děje z nějakého důvodu a i tyto životní zkoušky, kdy se člověk necítí nejlépe a neví kudy kam, mají svůj význam. Zjistila jsem, že u mě za vším stojí strach - strach z neznámého, který mě paralyzuje. Přitom častokrát zpětně zjišťuji, že to, čeho jsem se tak bála, nakonec nebylo vůbec tak strašné, jak jsem si to ve své hlavě vykonstruovala :) Když se nad tím zamyslím, tak asi nikdy nic neproběhlo stejně, nebo dokonce hůř, než jak jsem si to představovala... vždy to nějak dobře dopadlo :) Proto, pokud na mě přijde splín a nevím kudy kam, tak se snažím těmto myšlenkám, které dělají z komára velblouda, rychle zatnout tipec :) ale samozřejmě ne vždy se mi to 100% daří...
    Tobě držím moc palce, ať je brzy vše ok, jsi ohromně talentovaná, kreativní a moudrá žena :) <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj milá neznámá :) Není vůbec zač! Já ti děkuji za milý a vyčerpávající komentář, v kterém si se podělila i o své zkušenosti s touhle situací. Také věřím, že vše se děje z nějakého důvodu, a cokoli se stalo, posunulo nás správným směrem. Cesta je hledání, hledání je cesta plná překážek. Tak už to asi bylo nastaveno, hlavně se z toho ne...:))) a jít dál. Moc děkuji, i já tobě držím palce.

      Vymazat
  2. Ani nevíš, jak moc jsem si tento článek ráda přečetla. Takové články čtu ráda, navíc miluju, když jsou tak osobité, autentické, na nic si nehrající. Mně osobně fakt pomáhá uklidit, hned mám lepší pocit,nebabrám se ve sra*kach, pardon, ale jinak to nejde říct :) I s tím strachem je to dobrý, ono se nám nic nestanne a posílíme, i když překonat se je to nejtežší pro náš mozek. Díky Nikol za článek, myslím, že se k němu ráda zase vrátím, až mi bude ouvej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já je osobně taky velmi ráda čtu. Je trochu těžší je dát dohromady, ale myslím, že to za to stojí, pokud někomu pomůžu. Úklid je někdy ten nejrychlejší lék, souhlasím. Já doufám, že se k článu vracet už nebudeš muset, to bych ti moc přála. A děkuji za milý komentář. :)

      Vymazat
  3. Moc hezky napsané. Já když nevím co by nebo začínám vymýšlet hlouposti, tak většinou skončím právě u toho úklidu. Všude kolem je potom pořádek a pořádek si udělám také v hlavě, pak už stačí jen zrelaxovat se nějakou pěknou knížkou nebo se pomazlím se psem. Stačí mi jeho upřímný pohled a všechny starosti rázem hodím za hlavu :-) němá tvář opravdu dokáže vyléčit každou nemocnou dušičku...
    All my cosmetics

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za milý komentář! Snažila jsem se, aby to dávalo hlavu a patu, ale někdy je ten myšlenkový pochod proti mně. :)) S mazlením s pejskem a relaxem u knížky souhlasím. Zvířata jsou skvělý lék, jsou upřímná a vždycky tak nějak vycítí, že člověk není v pořádku.

      Vymazat
  4. zrovna dneska už jsem to nevydržela a z té své ztracenosti se sesypala, nejhorší je právě to, že to nedokážu dost dobře vysvětlit třeba partnerovi, že jsem prostě smutná, ztracená a nešťastná...že to není tím, že se mi dnes stalo něco zlého, ale že prostě dnes na mě dolehly všechny ty pocity takovou silou, která už byla neúnosná...bohužel bojovat s tím příliš neumím, vybrečím se a snažím se nějak jít dál, být silná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to lidské, každý se jednou za čas sesype. Život není lehký, společnost ho nějak nalinkovala a jakmile se neděje co se očekává, nebo co i od sebe - díky určitým vzorcům nastřádaným během života - očekáváme my, tak jsme ztraceni. Ale i tohle hroucení je dobrá cesta - znamená to, že chceš něco změnit. A to je dobré znamení. Někteří lidé si to ani neumí uvědomit, že jsou ztraceni. Trošku jim to závidím, ale pak se duševně hůř posouvají a neuvědomují si podstatu života. Se domnívám já....Tak se vybreč, mě to taky pomáhá a stává se mi to docela často :)

      Vymazat
  5. Hezký článek...vystihující právě můj stav.

    OdpovědětVymazat