neděle 1. ledna 2017

Chcete, nebo neustále jen "musíte" a "měly byste" ?


Nejsem lifestyle blogerka, nepíši hluboké ani ty méně hluboké a přesto trefné myšlenky a postřehy o životě. Přesto mám chuť se na závěr roku trošičku rozepsat, více se vám otevřít a ukázat vám, že nejsem jen fotka oka na Instagramu / jak se některým občas asi zdá :)/, ale normální žena, stejně asi jako každá z vás, kterou trápí spoustu problémů, občas ji štve všední život a které táhne na 30 a která má přesto své sny a ktera se jen snaží dělat, co má ráda a myslí si, že to není ztráta času. Protože nikdy není pozdě, že ne? 


Poslední půl rok byl náročný po všech stránkách a tak jsem se několikrát přistihla doslova v tranzu zamýšlení nad životem. Ano nad životem, nemyslím tím asi nic konkrétního, ale myslím, že tyhle stavy přijdou asi někdy na každého. Najednou máte potřebu si odpovědět na spoustu otázek, které vás dříve prostě tak často nenapadly: proč tu jsem a jaký má život smysl. A pak si uvědomíte ten vcelku zřejmý a v zásadě stereotypní životní koloběh a jeho absurditu: ráno vstát, do práce, abyste vydělaly peníze, večeř se snažit udělat si čas na sebe, na své koníčky, na svého partnera, někdo na děti, o víkendu objet návštěvy, kamarády, uklízet, prát, vařit, na konci měsíce dostat výplatu, za ní si třeba koupit něco hezkého. Zaplatit složenky, hypotéku, jednou za rok na dovolenou, na kterou si celý rok a třeba ne zrovna lehce vydělávate, abyste se z toho zápřahu trochu vzpamatovaly, a pak se pokakaly z restů, které na vás čekají a vyčerpají vaši nově nabitou energii z dovolené během pár dnů a tak furt dokola. Uzavřený kruh: neustálý stres, tlak, něco "byste měly" nebo "musíte". Je málo toho, co prostě jednoduše "chcete".  Je v tom obrovský nepoměr. Nemyslíte? Prostě nás klasicky semlel systém a ve mně osobně nenávist k němu roste každým dnem. Jsme vlastně oběti systému a já nechci být oběť. Kdo řekl, že takhle má vypadat život? Asi to tak někdo historicky nastavil, ale já už to tak dále nechci. Ničí mě to psychicky i fyzicky. A to je zásadní věc, ke které jsem došla a kterou si sebou do roku 2017 hodlám odnést a něco s tím vším udělat. Ne že bych konkrétně věděla co /a vím, že se placení složenek a hypotéky rozhodně nevyhnu :) /, tak daleko zatím nejsem, ale něco se musí změnit. Ono se to samo "neto" samozřejmě, musím konat a vystoupit z komfortní zóny, nebát se riskovat. Je to klišé, já vím, ale bohužel hrozivě pravdivé. Doufám, že rok 2017 bude pro mě rok velkých změn a nebude mi vadit, že si při tom "natluču", protože to k tomu jednoduše patří. Nic není non-stop zalité sluncem.

Uričtě byste chtěli číst nějaký sluníčkový a pozitivní článek - to přenechám happy lifestyle blogerkám - a já doufám, že to bude třeba ten příští. Nyní stojím před velkým rozhodnutím, které vám neprozradím, ale věřím, že mě to posune dále. O krůček blíže k tomu, abych se vymanila ze systému a z života, který jen plyne, ale skutečně se nežije, ze světa, kde "musíte" a "měly byste".

Takže já vám moje milé čtenářky do příštího roku, kromě zdraví a lásky, bez kterých to prostě nejde, přeji, aby byl plný "chci" a bylo tam co nejméně "musím" a "měla bych".

P.S. Kdo jste full time student, jste digitální nomád nebo podnikáte z pláže, jste štastní v tomhle systému, jste sluníčkár, jste milionář a tak podobně, tak vás toto asi neinteresuje a zcela to chápu. :)

P.P.S. Kdo věcem jako "vystoupit z komfortní zóny" a "jsme obětmi systému" nevěří a myslí si, že jsou to žvásty - chápu vás. Taky jsem si to myslela. Však vy taky prozřete. :)


Nikol, xoxo


16 komentářů:

  1. musím říct že jsi mě překvapila a celý článek jsem četla tak nějak s mírně přiblblým výrazem...vysvětlím :-D přesně stejné pocity mě letos taky dostihly a pořádně semlely, jelikož pramenily především z pracovního vypětí a stále převyšující nešťastnosti právě v práci, rozhodla jsem se k pro mě radikálnímu kroku, dala jsem výpověď a naplánovala si volný prosinec k uvědomění si sebe sama, životních cílů a plánů...a myslím že mi to velmi prospělo, především tedy duševně ale zbavila jsem se spousty psychosomatických nemocí a bolestí...přeju ti ať se (ať už plánuješ cokoli) rozhodneš dobře, nebojíš se zkoušet a hlavně ať ti vše vychází

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se nejdřív lekla, že sis myslela, že mi hráblo. :)) Ráda slyším zkušenost, že tak radikální krok, krok do neznáma, může být velmi očistný, i přes určitou nejistotu. Ta psychosomatika, to je kapitola sama pro sebe, já už měla takových problémů, že to nespočítám. Je těžké to nějak komunikovat okolí, protože před ním jste hypochondr. On to prostě nikdo, kdo neví jaké to je, kdo má vše na salámu, je flegmatic, něco takového těžko vysvětlíte. Další polovina lidi na něco jako psychosomatika nevěří. Takže je člověk i za lháře. Ani lékaři se někdy zrovna netváří. Každopádně jsem ráda, že ti to pomohlo, a doufám, že začátek nového roku i celý rok bude jen a jen skvělý!

      Vymazat
  2. Veľmi pekne napísané :) Ja som študent a naozaj ma tento kolobeh ešte netrápi a nijako sa ma nedotýka, no som k nemu veľmi blízko a už teraz sa ho desím, keďže si ho veľmi dobre uvedomujem z pozorovania pracujúcich ľudí v mojom okolí.
    Prajem ti, aby sa ti tento rok podarilo uskutočniť to, čo chceš a nie čo musíš :) ♥

    xo Candy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užívej si studentského života, co jen to jde! Já na něj ráda vzpomínám, co se množství starostí týče :) A neboj, třeba do toho kola naskočíš dobře a budeš spokojená. Každému sedí něco jiného. Spíš to člověku nejdříve přijde ok, ale časem si to vše uvědomí.

      Vymazat
  3. Nemám slov, mluvíš mi z duše.. Taky doufám, že se z té komfortní zóny dostanu a někam se posunu :) Takže vám všem přeji hodně zdaru a pevné nervy :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně napsané a přeji aby to velké rozhodnutí bylo tím správným. :-)
    SimonetaBlog

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně napsané a v dnešní době bohužel čím dál aktuálnější. Mě moje práce nesmírně baví, ale přesto i já jednou za čas zatoužím po změně. Ubíjí mě vstávat každý den v pět a po odvedené práci v zaměstnání se zase honit i doma, abych měla splněné všechny povinnosti a byla vzorná hospodyňka, přítelkyně a bůhví kolik funkcí ještě. Tvůj článek mi udělal velkou radost, kosmetika je příjemná, ale občas je fajn i na vážnější témata a já mám ráda ženské, které se nebojí ukázat, že to mají v hlavě srovnané. Přeji hodně štěstí, ať Ti plány vyjdou! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plnit na 100% všechny své životní role je asi to nejtěžší, že? Hlavně pro perfekcionisty, jako jsem já. Nakonec zjistim, že perfektní není naprosto nic a vše mi padá na hlavu. Přitom se člověk tak snaží dělat radost sobě i okolí, až nakonec padne na hubu. V zásadě si pojďme vyjmenovat ty role, které na konec žená má: přítelkyně, kamarádka, matka, pracující žena, hospodyně, milenka. To je docela na palici, když má den 24hodin. Jsem ráda, že jsem ti tímhle tématem udělala radost. Přeji i tobě to nej do nového roku. :)

      Vymazat
  6. Popravdě? Chápu tě, ani nevíš jak. Sama si tím procházím. Do toho je teď zkouškové, kde má potřebu každý zkoušet, co vydržíš. Dneska jsem to fyzicky nezvládla, dva dny zpátky se zhroutila a brečela jak malá holka. Nevím, co sama se mnou dělat. Peníze si tento měsíc kvůli škole nevydělám, díky bohu mám rezervu, abych zaplatila bydlení a s tím spojené výdaje. Popravdě, přemýšlím, co pak budu vlastně dělat po škole? Jak najdu práci? Uživí mě, i přesto, že jsem se naučila nevyskakovat si? Co když mě ve škole vyhodí před státnicemi? Co budu dělat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnešní doba je hrozně těžká, v některých ohledech pro mladé lidi více než dříve. Kladou se na nás hrozné nároky a vlastně je klademe i my sami na sebe. Nevím co je horší. Nicméně jak se říká, důležité je, se z toho nezbláznit a to je otázka silné vůle. Nepouštět si ty věci k tělu, neřešit co nejde změnit a snažit se řešit co je nyní a netrápit se a nebát se z toho co bude. Zbytečně to ubírá energii a není na to ještě aktuální doba. Je to někdy těžké, ale pro to zdraví to udělat musíme. Pouštět si tělu jen co snese, jak se to přeťápne, pak přichází vyčerpání a deprese. Já také nevěděla co budu po škole dělat, tím si prochází hodně lidí. Myslím si, že lidé, kteří od školy ihned vědí, co chtějí je pomálu. Proto je dobré hodně zkoušet, hodně číst, čerpat informace, i srkze zájmy, abys objevila co to bude a zda tě to uživí. Věř mi, že pokud už nyní si se snažíš, cítíš obavy, umíš se uskromnit a víš, že za dveřmi školy to nebude taková sranda, tak se neztratíš. Nejsi lehkomyslná. Jsi naopak zodpovědná. Věřím, že to zvládneš a že se užívíš, o tom nepochybuj. Práce je a bude vždy, spíš to nemusí být na začátku ideální. Neboj se toho.

      Vymazat
  7. Já jsem teda full time student, zároveň mám ale i práci + teda se věnuju blogu (ačkoliv méně, než bych chtěla) a naprosto s tebou souhlasím. Ráno vstanu, jedu do školy, tam si to musím odsedět, jedu do práce, tam si to odpracuju, jedu domu, musím udělat úkoly popř. se něco učit...a v té době už je 10 večer, já jsem unavená jak prase, takže padnu a druhej den je to samý.. :/ Zatím tenhle systém úplně nevnímám, protože škola je pro mě důležitá a uvidím, jak to vůbec dopadne (jestli jí dodělám) a kam mě pak život zavede. Bohužel, je těžký se z tohohle stereotypu vymanit, ale pokud se vyrovnají věci, které člověk "chce" a které "musí", i ten stereotyp nemusí být tak zlý.. Důležitý je makat a dělat všechno pro to, aby neskončil v situaci, kdy si je nešťastný.. já osobně třeba nechápu, že někdo bytostně trpí v práci, je nespokojený, ale jediné co dělá pro změnu je to, že si stěžuje. Občas je život plný nejistoty a člověk se nesmí bát skočit do neznáma, pokud to může znamenat změnu k dobrému.. toho se ale bohužel každý bojí a nikdo není ochotný dělat oběti pro své vlastní štěstí..

    No, taky jsem se trošku rozepsala. :D Nádherně jsi to napsala, je vidět, že to máš v hlavě srovnané a to se v současnosti u blogerek cení! :) Já ti přeju do tohoto roku spouuustu radosti a úspěchů, ať se ti vše daří (aspoň tak dobře, jako tvůj blending v líčení!) a ať chystáš jakoukoliv změnu, tak aby to dobře dopadlo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to právě někdy snadno teoretizuje, ale těžko dělá. Člověk to pak vidí jinak, když v té situaci je. Hold ty jistoty nás drží zpátky. Ono to je zakořeněny ještě někde hluboko v nás, těžko se z toho jentak vymanit, když v tom vyrůstáme a okolí od nás něco určitého čeká a v zásadě nás v tom daném stereotypu okolí podporuje. Jakmile přijde na řadu změna, tak už si spíš klepou na čelo. Což se dá asi čekat - sami jsou "oběti".

      Také ti přeji to nejlepší do nového roku! :)

      Vymazat